Chovatelská stanice českého horského psa

V roce 1992 jsme si do nového bydlení u lesa zvaného Hůrka s manželem Jaroslavem pořídili našeho prvního vysněného českého horského psa. Představitelem tohoto krásného plemene byla tehdy žlutobílá, plášťová fenka Jessi, z Mirošova u Prahy. Otcem fenky Jessi byl pes Alam Kuh Labutí řeka (5. filiální generace), matkou Galka Faranda (6. filiální generace).

Po dobu aktivního chovu ( 5 vrhů) a sportu (od roku 1999 do roku 2020) jsme na Hůrce postupně odchovávali 12 psů. Jessi, Andyho, Nelu, Ariku, Cendu, Euriku, Barnabáš, Máju, Huga Dandyho, Artuše a Alžbětu.

Fenka Jessi byla našim parťákem téměř 13 let a její klidná a rozvážná povaha se u našich dalších ČHP již nikdy neobjevila. Každý pohyb si promýšlela, neproháněla zvěř. S dorůstajícími syny strávila převážnou část svého života při jejich hrách v lese, v bunkrech, u rybníka. Každoročně s námi absolvovala všechny dovolené, v karavanu, ve stanu a lyžovačkách na horách. Byla velkým hlídačem a cizím lidem nedůvěřovala. Práce v tahu ji nebavila. Když zahlédla postroj, byla neviditelná. Naším snem bylo čechohoráčka zapřahat a my se smířili s tím, že Jessi náš sen plnit nemůže. Zkrátka na to nebyla a nenutili jsme jí.
V roce 1995 se Jessi narodilo pět žlutobílých štěňátek dva pejsci, tři fenky. Jejich otcem byl štíhlý temperamentní, žlutobílý pes Clif Poledník.
Druhý vrh měla Jessi o dva roky později, v r. 1997. Narodilo se pět štěňátek a jejich otcem byl Andy od Suchého buku, (otec-Huňáč Faranda, matka-Aika Zemanex), kterého jsme si od pana Jana Drbohlava přivezli v r. 1994 na zahradu k rodičům. Druhý porod byl však komplikovaný a z pěti štěňátek nám zůstala jedna žlutobílá fenka, které jsme říkali Nela.

Nela byla dominantní fena a její výchova nebyla zpočátku jednoduchá. Díky naší trpělivosti pak byla v dospělosti povahově podobná matce Jessi.
S Nelou jsme v roce 1998 absolvovali naše první závody psích spřežení u jezera v Sadské. Tehdy jsme závodili v kategorii bikejöring (kolo+pes).
V roce 2000 se Nele narodila tři štěňátka, jeden pejsek a dvě fenky. Otcem štěňátek byl černobílý závodní pes Bering Zimní sen.
Jelikož jsme chtěli na závodech psích spřežení s manželem Jardou startovat oba, jedna z fen, žlutobílá Arika zůstala u nás na Hůrce.

Arika Jakubská hůrka byla menší, velice temperamentní fena a bikejöringu na závodech podávala výborné výkony. V roce 2001, se na mistrovství Evropy, umístila ve velké konkurenci mezi prvními patnácti závodníky.
Půl roku na to jí však její temperament při běhu za zajícem připravil o život.

Cenda z Láskova - jelikož Nele přibýval věk, ještě téhož roku jsme si opět z CHS z Láskova přivezli krásného hnědobílého psa Cendu (Čenda) a v roce 2002 i fenku Euriku z Láskova (Rika).
S Rikou a Čendou jsme každoročně absolvovali spoustu závodů. Oba dva měli pro soutěžení vlohy a nadšení. Čenda se v roce 2002 stal nejsilnějším psem v Severočeském kraji (jak tehdy psal Severočeský deník), kdy při soutěži v pullingu utáhl břemeno o váze 1 350 kg.

Eurika z Láskova - V roce 2005 se ze spojení Čendy a Euriky narodila tři štěňátka-pejsci Barnabáš, Bastien a Berth.
Další vrh „C“ měla Eurika o dva roky později, v roce 2007. Opět přivedla na svět tři štěňátka, dvě feny a jednoho psa. Největších výstavních úspěchů z tohoto vrhu dosáhl Cyril Jakubská hůrka.

Barnabáš Jakubská hůrka se stal našim psím parťákem a závodníkem s velkým srdcem. Společně s Eurikou a Čendou tvořili několik závodních sezón bezvadné psí spřežení.
Barnabášův bratr Bastien byl prvním představitelem čechohoráka ve Švédsku. Z chovatelské stanice si pro něho přiletěli páníčkové ze Stockholmu, kde vlastnili velkou farmu.

Jelikož se naše závodní ambice zvyšovaly, rozhodli jsme se naše, tehdy tříčlenné spřežení doplnit o další psy a v roce 2008 jsme si k Čendovi, Barnabášovi a Eurice pořídili Bermáju Rychlá stopa (Mája) a Huga od Vandy z hájů.

Bermája Rychlá stopa (Mája)
Tmavě šedobílá Mája byla menší, temperamentní, bystrá a rychlá fena která, (dá se říct), se s postroji narodila. Vždy odváděla skvělou práci a na start se ve spřežení postavila ještě ve svých devíti a půl letech.
Mája přivedla v roce 2011 na svět šest štěňat, z toho čtyři pejsky, Doriana Greye, Dandyho, Dorana, Dastyho a dvě fenky, Dáju a Dorku. Jejich otcem byl Barnabáš.

Hugo od Vandy z hájů
Hugo byl veliký, štíhlý žlutobílý pes s mohutnou hlavou a dobrým srdcem. Uměl si s taktem i ladností, se kterou se pohyboval, podmanit celou smečku. Ve spřežení byl velkým pracantem a podobou nezapřel svého otce Frostyho od Vandy z hájů. Oba dva byli i na fotografiích k nerozeznání. Hugo zdědil geny po prapředcích z CHS z Údolí Vošmendy, kde se vyskytlo několik krátkosrstých jedinců a kratší srst měl i on.

Později jsme závodní smečku doplnili ještě o Baranbášova syna Dandyho Jakubská húrka a Hugova syna Artuše Dobrá cesta.

Dandy Jakubská hůrka
Plášťový Dandy byl svou povahou raritou mezi čechohoráky. Byl to pes, který se s každým přátelil a nechal se půjčovat do spřežení a na dogtrekking. Se všemi cizími vycházel a se všemi byl kamarád. Na výstavách ve třídě pracovní získával nejvyšší tituly a zanechal po sobě větší počet potomků.

Artuš Dobrá cesta, byl žlutobílý, po otci Hugovi krátkosrstý pes, neskutečný závislý na svých páníčkách, na které i nepřiměřeně žárlil. Byl velkým pracantem, ale ve smečce hodně problémový.
Pokud byl ale sám, stal se z něj největší mazel a bezvadný parťák. Pro smečku nebyl stvořený. Výhodou v jeho výchově byly naše chovatelské zkušenosti.

V roce 2012 jsem si do naší CHS k odchovu propůjčili fenu ze Slovenska. Ája Kožíšek s otcem Dandym Jakubská hůrka přivedla po nezdařeném porodu na svět dvě štěňátka (vrh „E“).

Následující roky nám ale osud nepřál a šestičlenné psí spřežení jsme si užili jen jednu závodní sezónu. Náš závodní tým se postupně snížil na čtyři a následně tři psy. Občas jsme si k závodění zapůjčili fenku Heidy od Vandy z hájů, se kterou závodil v canicrossu (běžec a pes) a bikejöringu syn Jirka.

Alžběta pod Lazeckou skálou
V roce 2014 jsme se tedy opět rozhodli naši smečku doplnit, tentokrát o Alžbětu pod Lazeckou skálou, hodnou, dobráckou, žlutobílou fenu, která je dcerou našeho štěněte, bratra Dandyho, Doryana Greye a vnučkou Máji.

V jejích 11 měsících nás zasáhla velká rána osudu a naše smečka zůstala na pospas mně samotné. A jak už to bývá v případech, že smečka ztratí svého nejvyššího páníčka, nastaly problémy. Dominantní Artuš poznal, že páníček který velel již není a rozhodl se, že se přední pozice ve smečce ujme sám. To si nemohl nechat líbit jeho parťák Dandy.
Pro mě samotnou to bylo období plné rvaček a konfliktů, které končívaly ošetřováním u veterináře. Bohužel se nedalo je společně zapřáhnout ani trénovat. Z této prekérní situace mi pomohli skvělí přátelé. A to nejen se psy na závodech, kde si dominantního Artuše půjčovali k závodění, ale i v soukromém životě.
A tak od roku 2015 bydlí Artušek v Kladně u Prokopů v CH Rozdělovská střela a já se rozhodla v závodním poslání páníčka, se zbylými pejsky pokračovat sama. Na závodech psích spřežení jsem startovala další čtyři sezóny a to se spřežením ve složení Dandy, Mája, a Alžběta a v kategorii scooter (pes a koloběžka) s Dandym a Alžbětou.

Současnost
V současné době se má smečka zúžila pouze na jednoho psího člena, nejmladší Alžbětu.
Podmínky a zaměstnání mi nedovolí odchovávat štěňata a zřejmě tomu tak bude i v budoucnu. Stejné je to s účastí na závodech psích spřežení. Říká se, že v nejlepším se má přestat. Aktivního pohybu s Alžbětou se ale nevzdávám. Téměř přes 20 let nám s manželem Jardou práce se psy vyplňovala veškerý volný čas a ovlivňovala soukromý život. Dodnes jsem členem Krušnohorského sportovního klubu se kterým každoročně pořádáme podzimní a zimní závody psích spřežení. S lidmi okolo mushingu jsem stále ve spojení a ráda se podívám na další závody ať již jako příchozí závodník, nebo jen jako pozorovatel, který si mimo závod se psem zaběhá, nebo zajezdí na scootru.