nazařazeno Zobrazení: 325

Prvního ČHP jsme si pořídili, když mi bylo deset let. Byl to můj první vlastní pes, kterého mi koupil můj táta. Fenečku jsme si vybrali v chovatelské stanici, která od nás byla dost daleko, až v Bohumíně. Když jsme si naši malou Grace vezli domů byla to maličká, chlupatá a něžná kulička. Tím začala naše cesta s Českým horským psem, z prvniho vrhu jsme si nechali jednu fenku a naše smečka se začala pomalu rozrůstat.
Proč jsme se rozhodli pokračovat právě s ČHP? Čím nás toto plemene zaujalo natolik, aby se stalo naším hlavním plemenem? Jde o poměrně mladé a ne zcela známé plemeno, které mě neustále něčím překvapuje. Když jsem byla malá bylo mým snem závodit se psím spřežením a to mi zůstalo dodnes. Trénink jsme zahájili na psích výstavách, což je dobré prostředí pro socializaci, protože se na jednom místě sejdou stovky psů se svými majiteli.
Se psi vyrůstám už od malička a tak si život bez psa nedokážu představit. Před českým horským psem jsme doma měli smečku novofundlandských psů. Ale já pro splnění svého snu potřebovala jiné, trochu více všestranné plemeno, které by vydrželo práci ve spřežení, ale bylo stále dobrým rodinným psem. A tak byl ČHP jasnou volbou. Naše smečka se postupně rozrůstala. Po čase jsme si pořídili další dvě feny Arku a Sárí. ČHP je velice věrné plemeno, které dokáže ochránit rodinu, ale zároveň s velkým nadšením a láskou přivítá vaše známé. Když se dostanete do nebezpečí čechohorák za vás bude ochotný položit i život. To mohu potvrdit z vlastní́ zkušenosti. Jednou se mě pokoušel obtěžovat opilec, naštěstí jsem sebou měla jednu z našich fen, která vycítila můj strach, postavila se přede mě, a jeji postoj a vyceněne zuby jasně určily kdo je panem situace Muž se raději vzdálil a dále mě už neobtěžoval.
ČHP má obrovské srdce pro rodinu, ve které žije, a dokáže s ní vykonávat jakékoliv aktivity. Ať už jde o běh-canicross, záchranářinu, agility nebo i canisterapii. Je to prostě univerzální plemeno, které je nejraději když je se svým pánem. Já sama českého horského psa používám v tahu. Mám doma ale i hendikepovaného bratra a k němu se umí naše feny chovat velice opatrně a něžně. S čechohorákem se nemusíte bát ani dlouhých tratí, pokud zvolíte správný trénink. Já sama začínala na krátkých tratích tzv. sprintech, jde o tratě do 10km. Teď závodíme na midových a longových tratich.. Co nevydají v rychlosti dotáhnou ve vytrvalosti. Vše dělají srdcem. A nikdy vás na trati nezradí. Každý sport se psem je hlavně o vzájemném spojení a důvěře člověka a psa. S čechohorákem možná nedosáhnete na vítězné příčky, za to ale získáte parťáka pro život, takového který vás nikdy nezradí. A když mu budete věnovat svůj čas a především lásku, vrátí vám vše tisíckrát silněji nazpět. Pokud tedy chcete milujícího společníka, ochránce a sportovce s velkým srdcem Český horský pes je tutovka. Já už bych neměnila.

Před několika měsíci mi volala poradkyně chovu ČHP Blanka Svobodová a nabídla mi svoji chovnou stanici Jakubská hůrka. Nehodlá v chovu pokračovat, ale byla by ráda, kdyby její chovná stanice nezanikla. Tato pocta mě velice překvapila, vím že je to i veliký závazek. Vše jsem si promyslela a její nabídku přijala. Doufám, že stanici a chov povedu tak jak by ji vedla Blanka. Tímto jí velice děkuji.

Často jsem přemýšlela, že v chovu a udržení mezinárodně chráněné chovatelské stanice Jakubská hůrka nemám pokračovatele a po poradě i zjištění možností jsem proto nabídla svou CHS přenechat Sandře Hutařové.
Sandru znám již několik let a pamatuji si ji jako začínající závodnici na podzimních i zimních závodech. Obdivuji její trpělivost, cílevědomost i nasazení, se kterým přistupuje ke všem psím aktivitám i samotnému závodění se spřežením ČHP. Zároveň pomáhá při odchovech jejího otce, který vlastní chovatelskou stanici Severozápadní cesta. Svoji CHS bych tak konečně předala někomu, kdo bude s čechohoráčky pokračovat nejen v chovu, ale i v mushingu a dalších závodních aktivitách, tak jak bylo zvykem na Jakubské hůrce.
Sandra moji nabídku přijala a tak bude Jakubská hůrka pokračovat v aktivitách a práci, pro kterou byla pře jednadvaceti lety založena.
Sandře moc děkuji a přeji jí mnoho krásných zážitků a úspěchů na závodech psích spřežení a v samotném odchovu dalších čechohoráčků pod chovatelskou stanicí Jakubská hůrka založenou v roce 1999.
Blanka Svobodová